Hadí svět

Životní prostředí hadů

Pouště

Poušť je pro většinu živočichů nehostinnou krajinou, kde bez pravidelného přísunu tekutin je takřka nemožné přežít. I přesto existují hadi, kteří toto extrémní prostředí obývají. Nejznámějším pouštním hadem bude bezesporu zmije rohatá.
Pouštní druhy jsou vyvinuty  do extrémních podmínek a přizpůsobují se momentálnímu prostředí, ročnímu období a teplotě. V letních měsících jsou schováni v podzemních úkrytech a na povrch vylézají jen v noci, kdy je už chladněji. V zimních měsících jsou ovšem aktivní přes den, kdy je v poušti daleko tepleji než v noci. V noci se opět schovávají do podzemních úkrytů.
Pouštní hadi se nejčastěji vyskytují u skalních výchozů, kaňonech a úžlabinách, kde snáze naleznou stín a vodu.
Rovněž pohyb po rozpáleném písku je pro hady velmi obtížný. Proto se hadi tomuto krutému prostředí přizpůsobili tak, že používají místo klasických pohybů velmi specifický a účinný boční pohyb vpřed. Princip je v tom, že hadi svoje tělo skládají do smyček, které pak šikmým pohybem přenesou vpřed. Had složí ze zadní části těla smyčku, opře se o písek a přední část i s hlavou přenese šikmo vpřed. Stejným způsobem pak přenese i zadní část těla.
Díky tomuto pohybu se had do písku nezaboří, ani se o něj nespálí. Tímto pohybem za sebou had zanechává specifické stopy v písku.
Pouštní hadi se rovněž umí v písku výborně maskovat. Většinou mají stejné zbarvení jako písek. Jejich zbarveni tudíž kolísá od vybledlé žluté až po hnědou. Většinou jsou celí zahrabaní v písku a ven jim vyčnívá pouze hlava (pozn.: zmiji rohaté vyčnívají ještě specifické růžky – nad každým okem jeden). Had je tak perfektně maskován a na první pohled ho vůbec nerozeznáte od okolního prostředí (písku, kamínků apod.). Tato schopnost dělá i z pouštních hadů velmi obávané a úspěšné predátory. Mohou takto zaútočit na drobné ještěry, kteří jsou pro pouštní hady hlavní zdroj potravy. Kořist totiž hada do poslední chvíle nevidí a když už si ho všimne, je pozdě...

 
Jakub Tvarůžek