Hadí svět

Škrtiči

Ve skupině hadů, které označujeme jako škrtiče se většinou nacházejí robustní a velcí hadi s velmi silným a vypracovaným svalstvem. Ačkoliv vypadají jako hřmotní nemotorové, jedná se o velmi úspěšné lovce s vynikajícími reflexy. K lovu nepoužívají jed ale pouze svoji sílu.
Princip usmrcování jejich kořisti spočívá v tom, že had kolem ní omotá své tělo do těsných smyček a s každým výdechem kořisti had ještě více smyčku utáhne. To znamená, že had kořisti doslova „vymačkává“ kyslík z plic. Oběť se nemůže nadechnout a prakticky je silou hada nucena jen vydechovat, což vede ke smrti udušením. V mnoha případech je ovšem síla hadího stisku tak velká, že oběť dříve než na udušení zemře na zástavu srdce či poškození vnitřních orgánů.
Jakmile je kořist usmrcena, had začne své smyčky pomalu povolovat. Uchopí kořist za hlavu a ze smyček si jí začíná sunout do tlamy. Všichni hadi, tudíž i škrtiči, začínají vždy svoji kořist polykat od hlavy. Ale i v přírodě existují výjimky, takže se můžeme setkat s hadem, který se pokouší svou kořist spolknout od ocasu či zadních končetin dál směrem k hlavě. Ovšem tento způsob polykání je pro hada neefektivní a mnohem energeticky náročnější.
Škrtiči loví převážně savce, avšak pokud je had dostatečně vyhladovělý, nepohrdne ani obojživelníkem, jakým je např. žába. Tyto malé živočichy je ovšem velmi těžké omotat do smyček a udusit je, tudíž je škrtiči polykají živé.
I škrtiči byli po tisíce let vývoje schopni specializovat a přizpůsobovat styl svého lovu. Zářným příkladem může být Krajta Ramsayova, která často loví v podzemních norách. Tam není dostatek prostoru k tomu, aby mohl had kořist ovinout, tudíž tato krajta má svůj účinný způsob lovu v podzemí. Princip spočívá v tom, že krajta svoji kořist přitiskne velkou silou ke stěně nory a tím ji zadusí.
Všichni hadi a škrtiči obzvlášť polykají větší kořist než jsou oni sami. Mezi jejich obětmi jsou často antilopy, gazely, dokonce i krokodýli. Je jasné, že pokud se hadovi podaří takovéto sousto polknout, objem a hmotnost takto velkého živočicha se nemůže z minuty na minutu nikam vypařit. Had je bezprostředně po spolknutí takového živočicha pomalý, těžký a nemotorný, tudíž se může sám stát lehkou kořistí pro jiného predátora. Avšak jestliže je had v tomto okamžiku ohrožen, je schopen svou kořist vyvrhnout, čímž se odlehčí a může uprchnout.

 
Jakub Tvarůžek