Hadí svět

Hadí toxiny

Hemotoxin

Hemotoxin, neboli krevní jed, rozkládá krevní elementy. Nepůsobí tak rychle jako neurotoxin, ovšem narozdíl od něj výrazně poškodí tělo. Oběti způsobí krevní výrony nebo sraženiny, čímž u ní posléze dochází k úmrtí.
Hlavní účinnou látkou v hemotoxinu jsou oběhové toxiny. V tomto jedu jsou obsaženy opět trávicí enzymy, tudíž oběť začíná být trávena již bezprostředně po uštknutí.
Veškeré hemotoxiny způsobují rozklad krevního řečiště (stěny cév), rozrušení (trauma) krevního oběhu a rozklad tkání. Hemotoxin působí hlavně na teplokrevné živočichy. Ti jsou na něj podstatně citlivější. Jedinou výjimkou je ježek, který je vůči němu odolný. Stejně tak jsou vůči hemotoxinům odolní studenokrevní živočichové (plazi, obojživelníci). Je totiž dokázáno, že určité množství hemotoxinu může zabít např. potkana a žábě stejné množství jedu neublíží. Avšak had by nejspíš tuto žábu uštkl ještě jednou, čímž by do jejího těla vpravil daleko větší množství svého hemotoxinu. Takto vysoké množství by ji už zřejmě zabilo. Nutno si ale uvědomit, že hadi většinou nemají u takovýchto malých živočichů nutnost uštknout vícekrát, protože tak malého živočicha, jako je již zmíněná žába, většinou zabijí už dlouhé jedové zuby, které při uštknutí mohou vážně poškodit nějaký životně důležitý orgán.
Možná se teď budete sami sebe ptát jak to je, když se potkají dva hadí „kanibalové“? Jak to probíhá, když jedovatý had uštkne jedovatého hada? V zásadě platí, že stejné a příbuzné druhy si nejsou nebezpečné. Jestliže je had uštknut tím, co sám produkuje, nemůže mu to ublížit. Tudíž pokud uštkne např. zmije obecná zmiji obecnou, té uštknuté se nepřihodí nic vážnějšího než nepříjemné rány po zubech té útočící.
Pokud se však setkají dva hadi produkující každý jiný typ jedu, zpravidla vítězí ten, který produkuje neurotoxin. Je to tím, že neurotoxin působí na studenokrevné i teplokrevné živočichy stejně, zatímco jak jsem již výše zmiňoval, hemotoxin na studenokrevné působí špatně. To znamená, že pokud by se setkala např. Bojga ularburong (Boiga dendrophila) se zmijí obecnou (Vipera berus) a začaly spolu zápasit, zřejmě by zvítězila bojga. Pokud by se tito hadi uštkli navzájem, zmije zemře a bojga ne. V nejhorším případě by bojga zemřela také, ale až později.
Obecně lze tedy říct, že užovkovití hadi (i nejedovatí) jsou pro zmijovité více nebezpeční než zmijovití pro užovkovité.

 
Jakub Tvarůžek